zpět / backPět let 2002–2007Pět let 2002–2007
Pět let 2002–2007
Panenka velikosti pětiletého dítěte
Materiál: recyklovaný papír - kresby a malby na papíře, které jsem si nechtěla nechat

Do určitého věku jsem brala pozornost svých rodičů jako samozřejmost. Jako něco, na co mám nezadatelné právo. Časem jsem si uvědomila, že to až tak samozřejmé není.
Najednou jsem zas nechápala, proč mě mají rádi?
Čím jsem si zasloužila jejich lásku a pozornost?
Jak to, že i když se pohadáme, tak mi odpustí?
Člověk se někdy zbytečně pere sám se sebou… Výčitky, nespokojenost, podrážděnost – i to může být výsledkem neschopnosti komunikovat se svým okolím... A já v tom byla mistrem!
Jak jsem tak přemýšlela, kdy naposled jsem se necítila sama se sebou v konfliktu, musela jsem se vrátit až do chvíle, kdy mi bylo pět. Nestarala jsem se o to, jaká jsem, prostě jsem jen byla! Byla jsem sama sebou a moc jsem neřešila, jestli se to někomu líbí nebo ne. V pěti to snad ani jinak nejde. Tou dobou milujeme vše, co nás obkloupuje, a pouhá existence je naší radostí a dobrodružstvím. Všechno je stále nové a kulíme na to oči. A naše radost je zároveň radostí pro ty, kteří nás do tohoto světa přivedli, a kteří nás znají takové, jací jsme ve své podstatě.

Je možné tuto lehkost získat zpět?
Pět let 2002–2007
Foto: Ondřej Semotán