zpět / backPovrch snu 2007
Povrch snu 2007
V pauze, která nastává mezi snem a bděním, jsem často vídala zvláštní hmotu. Byla jako těsto. Chvíli hladká, jemná a hned zas hrubá a trhaná. Valilo se to proti mně a bylo to obrovské... Krajina kolem byla rozlehlá, vítr se proháněl v obilí… nebo to snad byla tráva? Nevím, odehrávalo se to ve tmě.
Přiznávám, že mě vždycky bavilo fantazírovat o různých prapodivných věcech nebo situacích. Tohle ale bylo úplně jiné. To „něco“ se dalo vnímat všemi smysly. Ve chvíli, kdy se TO objevilo, jsem cítila vítr ve vlasech i na tváři a i když se ta veliká valivá věc zjevovala celkem daleko, věděla jsem, že má i svoji chuť. Snad že se nesla vzduchem. Kdo ví?
Nejvíc mě bavilo, že ta hmota měla jakoby i svou vlastní vůli. Jak se sama přes sebe kulila, vytvářela všelijaké výjevy a obrazy, které v ní opět mizely. Někdy byly krásné a jemné, jindy zas celé kostrbaté, hrubé a drsné. Záleželo, jestli bylo těsto zrovna hladké nebo trhané.
Mohlo se to ale také dít jinak. Pamatuji si, jak mě jednou velmi překvapilo, když najednou začal praskat krásný zámek i s princeznou, která stála v jeho okně. Omítka se drolila, princezna zčernala a vše se nakonec rozpadlo. To proto, že těsto seschlo, zhrublo a začalo se opět trhat. Nakonec se převalilo a plastický obraz byl pryč se vším všudy…
Ačkoli se ono podivné těsto přivolat na přání nedalo, vídala jsem ho v dětství celkem často. Pak jsem vyrostla, přišly nějaké starosti a já na tenhle přechod mezi snem a bděním skoro zapomněla. Naštěstí jen skoro.
Sny a představy jsou jakousi alternativní zkušeností, která se jeví pro svoji barevnost mnohem atraktivnější než holá šedá skutečnost. Svět a lidé jsou najednou daleko a je celkem zábavné je pozorovat z bezpečí věčnosti.

Jednou se TO opět znovu vrátilo... a bylo to velmi blízko! Tentokrát jsem nejvýrazněji vnímala zvuk. Co kdysi znělo jako šumění podzimního listí, rvalo z blízka uši jako burácení vodopádu. To už nebyla žádná legrace! Z toho šel strach! Naštěstí záchvěv obav trval jenom na chvilku. TO přišlo a zase odešlo. Uf!
Nebyl čas nechat se vyrušovat. Ve vnitřním světě se co chvíli měla odehrát rozhodující bitva mezi dvěma znepřátelenými tábory. Zdálo se , že se musím nějak rozhodnout nebo mě roztrhají na kusy. V neskutečnosti - to bylo právě to, co se jim velice dobře dařilo…

Po několika letech se tajemná hmota zjevila zas. Tentokrát už to ale vůbec nebylo NĚCO, co bych jen tak nezúčastněně pozorovala zvenku. Jen co TO přišlo, zjistila jsem, že jsem uvnitř a že se točím v jednom velkém chumlu s ostatními lidmi. I tady se dál dalo pozorovat to co kdysi, ta hladká i drsná místa. Jenže najednou vše bylo zase hrozně blízko! Objímal mne strach! A i já jsem podléhala kvalitě té hmoty. Dalo se jí uniknout? Neměla jsem ponětí. Pamatuju si jen, že mne ona nová situace překvapila. Neuchopitelná věc, zkušenost, zážitek... kterou jsem roky jen nezúčastněně sledovala, byla najednou všude kolem. Jen mě napadlo: není tohle možná život?… a vlastně jsem byla ráda. I když jsem si připadala jako v pračce!

Svět představ a snů, a dokonce i realita kterou vytváříme, vzniká a zaniká v návaznosti na naši pozornost. Ať už se jedná o hmotné předměty nebo neviditelné vazby jako jsou třeba mezilidské vztahy- vše závisí na míře pozornosti, kterou tomu či onomu věnujeme. Dům o který se léta nikdo nestará podléhá zkáze, rozpadá se a mizí. I citové vazby mezi lidmi odumřou, pokud jim nevěnujeme pozornost. Případně je vnímáme jen jako „zlatou žílu“, ze které můžeme jen brát a brát.

Když jsem šla včera spát, myslela jsem na jeden dopis, který se už dlouho chystám napsat. Slíbila jsem to. A teď? Čas plyne a ze mě je někdo, kdo mluví do vzduchu. Jak jsem tak hledala ta správná slova, v duchu jsem viděla jak moje ruka píše. V postprodukci mé mysli nejspíš přidaly nějaké efekty, protože to vypadalo, jako bych hrotem propisky čeřila vodní hladinu. Ano… bylo to ono! Projevilo se to na malou, maličkou chvilku! Jemné jako snad nikdy před tím. Jemné a hladké. Bylo to jako vzkaz. Stručný a jasný. Kvalitu povrchu ovlivnit lze! Správným rozhodnutím a činem.

V Praze 14.9.2007

Povrch snu 2007